1. Začneme tím nejdůležitějším: Všechny hlasy v tvojí hlavě, které tě zraňují, lžou. Nemusím je slyšet a nemusím tě znát, abych věděla, že je to pravda. Slýchat je asi nepřestaneš, ale přestaň je poslouchat. A když ti někdo zvenčí řekne něco podobně zlého, jako slýcháš v hlavě, není to potvrzení, že ty hlasy mají pravdu, jen smutná ukáka člověka, co boj s nima prohrál. To se tobě ale nestane, ty je budeš vědomě ignorovat a uděláš se svým životem to, co s ním udělat chceš. Ten, kdo za to stojí, tě podpoří, ten, kdo tě shazuje, nemá pravdu. Základní pravidlo.

2. Diskuze, komentáře, názory, je toho hodně, co? Ale je to jen šum. I kdybys na rok byl*a offline, o nic nepřijdeš, slibuju, vyzkoušeno sama na sobě. Děje se tu pořád to samý. To skutečně důležitý si tě najde, i když budeš chvíli mimo. A ty nejlepší memes budou kolovat ještě roky.

3. Prožívání každodennosti jako by se dělilo na dvě základní zkušenosti, určitě to znáš: zkušenost klidu (při pobytu v přírodě, na dovolené, ale i v případě vážné nemoci v rodině se může tenhle pocit ticha a míru dostavit), a zkušenost chaosu (stres z práce, úzkost ze sociálních sítí). Až si člověk říká, který z těch dvou stavů je realita. Po letech zkoumání vztahu těchhle dvou kvalit jsem došla k tomu, že skutečnější je poloha klidu. Klid je to, co přetrvá, když vše skončí, klid je to, k čemu je třeba se neustále (a bez výčitek!) vracet, klid je to, co potřebuje v lidském světě mohutnět. Ne katalog podcastů na Spotify. Podcastů je moc.

4. Svět je v detailech komplikovaný, ale v principu jednoduchý. Pro každodenní život není potřeba víc dat, víc zdrojů, víc informací, to orientaci neusnadní. Potřeba je kontext. Makroperspektiva, ne mikroperspektiva. Jestli narazíš na obsah, který ti pomáhá mít nadhled, drž se ho.

5. Na sociálních sítích je snadné nabýt dojmu, že se vše hroutí, že je potřeba sdílet špatné zprávy, a vysvětlovat v komentářích těm, co nechápou jejich závažnost, že ji nechápou. To je ale iluze, filtr sestávající z interakce osobních triggerů s algoritmem, který je umí navigovat. Přítomnost, tam je potřeba přesunout pozornost, to je spolehlivější realita. A většinou je klidná a neohrožující, je zdravý pobývat v ní.

6. Někdy všichni okolo mluví o něčem, co tobě nic neříká, ale nechceš být za blbce, tak to taky začneš konzumovat, i když to není tvůj vibe. Kolik z těch, co o tom tak nadšeně mluví, to má stejně? Kolik z nich potlačilo instinkt a ze strachu, aby nevypadalo, že jim něco uniklo, tráví čas obsahem, co jim neprospívá? Neboj se s respektem k druhému říct, že ti něco nesedlo, nikdo se smát nebude. A kdo jo, má před sebou ještě dlouhou cestu.

7. Na detailech nezáleží, ve výsledku je nejdůležitější, jakou kvalitu v sobě kultivuješ. Cokoliv ti pomáhá být “ve vyšších vibracích”, tedy důvěřující, přející, s laskavostí a se soucitem, ale i ve zdravém, nedestruktivním spravedlivém vzteku, je spravný zdroj. Cokoliv tě vede k úzkosti, beznaději, zlomyslnosti a posměchu, to je špatný zdroj. Kultivovat z dobrých zdrojů, to je to umění. Pak ani nezáleží na názorech, ve vyšších vibracích nejsou iluzivní filtry, které jsou původcem všech nejen social media problémů. Kdyby všichni dělali tuhle vnitřní práci, že? To ale nebudou, proto musíš kultivovat ty. A na konci dne se svět stejně bude točit dál i bez nás. Je úleva uvědomit si, že tu nejsme od toho, abychom napravili všechno, takhle důležití naštěstí nejsme. Napravovat s láskou tam, kam dosáhneme. A sebe nejvíc.