1. Celý vztah Carrie Bradshaw a Pana Božského

To, co bychom na začátku milénia označili jako “vášnivý” a “osudový” vztah plný jiskry a dramatu, vnímá dnešní divák zvyklý na všudypřítomnou optiku psychologie spíš jako notorické opakování neuvědomovaných vzorců. Carriina vytoužená svatba pro něj není pohádkový happy end, ale (ke zklamání mnohých) samotnými tvůrci posvěcené završení neschopnosti posunout se dál.

2. Nuda s Aidanem

Problém vztahu Carrie a Aidana byl, že v něm Carrie necítila vzrušení. Emoční bezpečí a stabilitu zaměňovala za nudu, což ji vedlo k potřebě vytvořit drama, v němž došlo ke zranění všech zúčastněných: Aidana, Natashy, Pana Božského, i samotné Carrie. Aidan možná nebyl ten pravý, ale hlavně proto, že vyznával jiné hodnoty, než Carrie – ne proto, že dokázal poskytnout stabilní citovou vazbu, shodují se dnešní fanoušci seriálu napříč diskuzemi.

3. Steve není good guy.

Se Stevem se poprvé setkáváme, když Miranda čeká na Carrie v baru, kde Steve obsluhuje (S2E8). Jeho první interakci s Mirandou, kdy Mirandu při objednávání další sklenky vína opraví “I will have another glass of wine, PLEASE.”, bychom dnes označili jako patronizing, point of view seriálu ale vytváří dojem oceňování Steva za jeho neustávající snahu o vztah s Mirandou, a odsuzování Mirandiny neochoty přizpůsobovat se. Současní diváci si ale pokládají nové otázky: Nevytváří Steve na Mirandu emoční nátlak, aby ji dotlačil do životního stylu, který nechtěla? Neustupuje Miranda jeho požadavkům z pocitu viny, že nesplňuje společenské normy o ženské roli? Není celý vztah Mirandy a Steva sondou do misogynní kultury, která nesnese, když má žena vlastní představy a odmítá kompromisy?

4. Samantha: Nespoutanost versus strach z emocí

Samanthu známe jako ženu, která si užívá sex bez zábran a je jí jedno, co si o tom kdo myslí. V nejednom videoseji ale zaznívají úvahy, zda není Samanthina nevázanost spíš strachem ze zranění (anebo dokonce trauma response; o Samanthě víme, že je dcera alkoholika s nižsím socioekonomickým statusem, žena se zkušeností s dvěma potraty, a teen lety strávenými ve Studiu 54), než odvahou žít svůj život po svém, a její neohrožená persona nevědomě hranou rolí, která má ve skutečnosti být obranou proti vlastní zranitelnosti. “Contemporary feminism = women are sold the idea that equating their worth solely with sex (or monetizing their sexuality) is somehow empowering,” píše jeden diskutujících na Redditu. Je Samantha epitomem ženského traumatu zaměňovaného za empowerment, projekcí tvůrců seriálu, kteří byli převážně muži? Toť otázka.

5. Natasha jako role model

Byly časy, kdy jsme na Natashu koukali jako na potvoru, která Carrie přebrala Pana Božského. Jak ale poukázala Charlotte: “You are the other woman!” (S3E11). Carrie byla bad guy; posedlá soupeřením s jinou ženou, jejíž old money původ v ní triggeroval pocit méněcennosti, neváhala porušit všechna pravidla. Své chování navíc romantizovala. Dnešní diváci to vnímají spíš tak, že skutečná oběť byla Natasha; ač z milostného trojúhelníku nejmladší, byla to ona, kdo se navzdory ponižování dvakrát starším Panem Božským, a Carriiným pomluvám šířeným napříč půlkou New Yorku, s celou situací vypořádal artikulovaně a bez dramatu.

6. Dynamika vztahů mezi hlavními hrdinkami

Kdo viděl všech šest řad seriálu, nemohl si nevšimnout, jaká je povaha vztahů mezi Carrie, Mirandou, Samanthou a Charlotte: uzavřená skupina žen, které se baví jen spolu, a pro které jsou ostatní aktéři stereotypizovaná supportující čísla, ne skuteční lidé s vlastními životy. Vyobrazení, které o přátelství vytváří nerealistické představy. Navíc, kromě toho, že jediná postava, která ostatní neodsuzuje za jejich volby, je ostatními věčně odsuzovaná Samantha, množství situací, kdy Carrie jako hlavní postava nechala své kamarádky na holičkách (například když nepřišla kvůli Panu Božskému na večeři s Mirandou, když nahé Mirandě poslala pomoct vylézt se skříplou krční páteří z vany Aidana, nebo když odsoudila Samanthu za návrat k Richardovi, i když sama se v podobné situaci ocitla s Panem Božským několikrát), a tvůrci to rámovali jako neproblematické, je overwhelming. I když nás Sex ve městě dodnes nepřestal bavit, vyobrazení ženských přátelství si už dnes představujeme jinak; v první řadě ne jako prostor, ve kterém se řeší pouze vztahy s muži.

7. Carrie a terapie

V epizodě 13 druhé sezóny s názvem Games People Play přimějí Samantha, Charlotte a Miranda Carrie kvůli její obsesi Panem Božským, aby začala chodit na terapie. Carrie vyhledá populární terapeutku celebrit, na prvním sezení je ale neskrývaně skeptická: “I am not sure I really believe in therapy. I am more of a solve your own problem kind of girl,” oznamuje hned na úvod. Část diváků s Carrie souhlasí a říká, že nátlak od jejích kamarádek nebyl správný, že od toho přece přátelé jsou – aby s nimi člověk mohl řešit svoje trable. Druhá část naopak tvrdí, že od určité míry jsou osobní problémy na přátelství příliš velký tlak, a obrátit se na profesionála je otázkou přijetí zodpovědnosti za sebe sama. Většina se ale shoduje na jedné věci: výsměšný postoj k terapiím je outdated.

8. Sextapes bez consentu

To nejhorší na konec. V druhé epizodě první série s názvem Models and Mortals se Carrie setkává s nepo baby Barkleym, neúspěšným malířem, který ve volném čase natáčí sex s modelkami bez jejich souhlasu. Carrie je v šoku, ale jako prototyp dnes kritizovaného 2YK cool girl trope, ženy, která mužům nekazí zábavu (“I hated that Carrie didn’t immediately state how disgusting this was and leave,” poukazuje jedna z diskutujících na Redditu) celou situaci komentuje se svým typickým humorem. Tvůrci seriálu je Barkleyho úchylka rámovaná jako neproblematická. Modelky jsou v této epizodě dehumanizované objekty, povrchní, jednoduché “loose girls” ochotné pro kariéru v módním průmyslu udělat cokoliv – z dnešního post-MeToo pohledu, kdy jsme si zvykli reflektovat nerovnoměrné rozdělení sil na pracovištích je to tak moment, který ilustruje kulturní a mentální posun nejzřetelněji z celého seriálu. A díky za to.